Vymře plácnutí přes hubu?

Nijak nezastírám, že tento článek je inspirovaný povzdechem AAP nad tím, jak se ze světa vytrácí plácání. Myslím, že v rámci genderprávnosti máme dnes už i my muži právo nostalgicky vzdychat.

Kdy jste se naposledy připitoměle rozhlíželi, zatímco vám na tváři nabíhal červený otisk něžné ručky? Kdy jste třeba jen zaslechli ostré plácnutí, které zaznělo jako varovný výstřel říkající něco na způsob "...ještě jednou ty dobytku, a kopnu tě do..."?

Facka jako součást milostné hry dotyků mizí z našeho světa jako nenahraditelné kulturní dědictví, a ani UNESCO s tím nic nenadělá. Je otázkou času, kdy zůstane jen jako nejasný otisk v hlavách nás pamětníků, jako připomínka čehosi, co jsme možná někdy zažili, ale nedokážem si vzpomenout kdy a kde a proč, a kdo všechno u toho byl.

Facka má tisíce tváří, a asi nejde spočítat, na kolik tváří už dopadla.
Často souvisí právě s tím plácnutím na zadek, po kterém se tak zastesklo Ejejpí. Dá se říct, že je jeho komplementem. Je to jeho protihodnota, platidlo ve výměnnén obchodě pohlaví, součást vzájemného láskyplného oplácávání - ty plácneš mě, já zase tobě.
Milostný bártr.

My desátníci v záloze, znalí vojenské terminologie, nazýváme plácnutí po zadku průzkum bojem. Jde o překvapivý úder do předem připravených pozic protivníka - obhlídnout terén, zjistit rozložení sil, očíhnout slabá místa v obraně, a rychle zpátky.
Facka pak zpravidla znamená protiúder a současně výzvu: tak se ukaž, jakej seš tvrďák...
... ale někdy je to spíš gesto kapitulace: tohle je poslední zoufalý odpor, na který se zmůžu.
V obou případech se nedoporučuje demobilizovat.

Někdy jsme bývali plácnuti za odměnu. Facka jako mzda za práci. Stačilo máknout na správném místě, a už jste ji měli.
Nedostali jste ji sice na ruku, ale do desátého příštího měsíce jste taky nemuseli čekat. A i když byla za našich mladých let práce spíš předmětem smělých teoretických úvah, na téhle frontě se makalo ostošest... a tvrdě.

Zvláštní kapitolou byla facka v tunelu. Tam to obvykle schytal ten naproti, protože ženy v případě útoku rozlišují jen dva směry - zepředu a zezadu. Útok na křídla je bez rizika.*
Jenže s tím už je dnes konec. Všude se svítí, a když chcete vidět tunel, kde je opravdu tma, musíte na ministerstvo obrany. Jenže tam vlaky nejezdí, a když někoho plácnete, riskujete, že vás pobryndá pivem.

Facka jako odpověď na láskyplný dotyk je stará jako lidstvo samo. Už když si Ten, co furt vejrá na tu kulatou věc nahoře vlekl za vlasy do jeskyně svoji  budoucí družku, tušil, že mu to jen tak neprojde. Věděl z vyprávění moudrých pětadvacetiletých kmetů, že sotva se holka probere z omráčení po láskyplné prdě kyjem, okamžitě se ujme své ženské role a první - nikoli však poslední - manželský handjob na sebe nenechá dlouho čekat.

Když kdokoli z vás zalistuje svým rodokmenem, dříve či později narazí na nějaké osudové plácnutí, které stálo na počátku jeho rodové linie. Nejeden z nás vděčí za svou existanci právě onomu něžnému úderu otevřenou dlaní.
Dnes se zamilované plácání vytrácí z našeho života, a bojím se, že až se vytratí úplně, bude to konec naší civilizace. A možná nejen jí, ale celého vesmíru, protože podle Hrocha(75cm) - stvořitele vesmíru - i vesmír vznikl velkým pleskem.

XIIV: Ozvalo se PLESK a bylo světlo

(Hroch(75cm) - Jak jsem stvořil Vesmír a co to udělalo s obývákem)