Svět je stále barevnější - regály v hypermarketech hýří barvami jako jarní louka, po ulicích metropolí skotačí duhové průvody, politici maskují svoji ideovou šeď barevnými šálami.Barevné opojení se nevyhnulo ani revolucím.
Revoluce musí mít přívlastek. Revoluce bez přívlastku, to snad ani není revoluce. Už jenom kvůli zkratkám. Třeba taková VŘSR má svoji váhu, ale představte si, jak by se na transparentu vyjímalo "R - osvoboditelka mas".
Jenže měsíců je jen dvanáct a zájemců nespočet, a proto přišlo barevné značení revolucí. Taky to líp vypadá v televizi, a nemusíte nutně umět číst, abyste se zorientovali.
Udělat revoluci je hračka. Stačí vám k tomu pár lidí přesvědčených, že promlouvají jménem mas. Ti dají dohromady pár tisícovek lidí přesvědčených, že jsou masy ( a hlavně umějí masově křičet), a máte to v suchu. Teď už jen vybrat barvu a zavelet: "Na značky!"
Samozřejmě je důležitá taky správná revoluční myšlenka - hlavně kvůli sponzoringu a mediální podpoře. Proto je dobré pečlivě sledovat politické, zájmové a mediální proudy. Když chytíte správný proud, vynese vás do výšek, o jakých se vám nesnilo - podívejte se třeba na ukrajinské zasloužilé revolucionáře - miliardář vedle miliardáře.
Z tohoto pohledu lze vnímat pokus o naši barevnou revoluci jako povedený. Správná myšlenka, správná orientace, správný nepřítel. .... ale ta barva.
Pro nás pamětníky není náměstí rudnoucí na povel nic nového. Vídali jsme to každý rok několikrát, ale jen málokdo to vnímal pozitivně. Pravda, i tenkrát se psalo v novinách a mluvilo v televizi o spontánním nadšení revolučních mas, ale mlčící většina si myslela svoje, Rudé Právo a televizi ignorovala, a poslouchala Svobodnou Evropu. Obávám se, že dnes se k tomu staví stejně - snad až na tu Svobodnou Evropu.
Je fakt, že Rudé karty nad Klárovem byly spíš představení pro zahraniční média - ostatně napovídají tomu vícejazyčné transparenty. Ale v řadě zemí, které mají podobnou zkušenost jako my, může vizuální dojem z demonstrace vyvolat pocit: "Pane bože, už zase?"
Myslím, že si to uvědomili i demonstranti, a pokusili se vyvážit barevnou kompozici vajíčky, ale bohužel pozdě.
Z tohoto pohledu vnímám náš malý český revoluční pokus o svržení diktátora jako nepříliš povedený. Ta barva se prostě nepovedla.
Prezident Zeman si pokus o svržení rozhodně zaslouží. Mluvit sprostě do médií, to si může dovolit snad uhlazený aristokrat nebo ministr, ale rozhodně ne slušný člověk. A už vůbec ne prezident.
Miloše Zemana bude jednou soudit historie - tedy pokud to nestihneme my. Podívejme se, co se o něm dočteme v encyklopedii Už vím kam, vydané v roce 3014:
Miloš Zeman - despotický gubernátor málo významného okrsku v Europě*. Ačkoli byl sám bezvýhradně oddán myšlence vlezdobruselismu, celé funkční období bojoval proti stejně orientované Kavárně. Nechvalně proslul napichováním poddaných na kůl, bonmoty a sprostou mluvou. Podle jedné z pověstí hrubě urazil Pramatky Kočičích lidí a jel do Číny, za což ho stihl krutý trest - bohové mu dali červenou kartu, na kterou ho bankomaty při každém výběru důrazně napomínaly: "Kun.. se neříká, Miloši."
*Europa - bájný ostrov (podle některých letopisců kontinent), kde prý žila vysoce vyspělá civilizace, která ovládla tajemství hmoty a cestování v čase (pouze zpět) a schengenském prostoru. Podle historiků a badatelů se rozkládala ve východní části Lamanšského oceánu, severně od atolu Etna, zhruba v oblasti Alpského souostroví.
