Pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat za studena, říká staré klingonské přísloví. A protože má náš současný prezident ke klingonům blízko, samozřejmě se jím řídí.
Milujeme příběhy, kde temná minulost prosakuje do přítomnosti krvavě rudými skvrnami, a spravedlnost se nezdržuje nějakými lidskými právy padouchů, ale koná nesmlouvavě a bez možnosti odvolání. Příběhy, kde to už už vypadá, že to těm lumpům zase projde, ale najednou se objeví tajemný mstitel, v rozostřené retrospektivě připomene, jakou lumpárnu na něj kdysi dávno ušili, a nakonec jim dá co proto.
Dnes máme obrovské štěstí, že můžeme sledovat jeden takový příběh doslova v přímém přenosu. Příběh podlé zrady a krvavé pomsty. Taky máte pocit, že by se ujal i na stříbrném plátně?
Myslím že nevyužít takový potenciál by bylo zahození jedinečné šance. Šance ukázat zase jednou Hollywoodu ztopořený prostředník. Proto uvažuji, že film natočím – tedy pokud se najde někdo s pár stovkami milionů, pro které zrovna nemá jiné využití. Hlavně nečekat, až se toho chytí nějaký Tarantino a vyfoukne nám námět před nosem… jak to tak chodí.
První představa byla něco právě ve stylu Tarantina nebo Leoneho. Tam jsou taky všichni padouši a nikomu to nevadí. Ale představit si presidenta jako sportovně stavěnou blondýnku se samurajským mečem v ruce a sveřepým výrazem ve tváři chce o dost víc fantazie, než je běžná norma. Ten sveřepý výraz ještě jakž takž, ale... ne, krví zbrocená nevěsta, která sotva se po letech probudí z komatu a pohne palcem, hned se shání po fixce a sepisuje death list - to není pro Miloše to pravé. Jemu sedí zemitější poloha.
Takže spíš než hongkongský kungfu krvák nebo spaghetti western bych to pojal jako poctivý vepřoknedlozelo eastern. To k Zemanovi pasuje.
Teď otázka zbraně - když uvažujete o prezidentovi ve vztahu k sečným zbraním, napadne vás určitě všechno možné, jen ne samurajský meč. Můžu se klidně vsadit, že většinu z vás napadne totéž co mě. Takže malá korekce ve stylu rádia Jerevan – meč v podstatě ano, ale bude to spíš šavle, a nevyrobí ji mečíř Hanzo z Okinawy, ale mečiar Vlado z Bratislavy. Tedy v podstatě to samé, ale tak nějak víc naše, že? Exotika za humny...
Velký problém mám s hlavním padouchem Bohoušem. Schválně, zkuste si ho představit, jak pokleká k bezvládnému Milošovi a se slovy „… právě teď se chovám jako ten největší masochista“ mu dává ránu z milosti. Pěkně uhozené, že?
Sobotka je rozená oběť, s tím nic neudělají ani ty nejvymakanější filmové triky. Jediná emoce, kterou dokáže v publiku vybudit, je soucit. Však na to taky spoléhá a umí s tím pracovat. Vzpomínate na předminulé volby, když ho na brněnském mítinku knokautoval vlastní volič, jak se potom naparoval před kamerami v ortopedickém límci? Z každého rohu se na nás tlemil a tvářil se jako ...takhle ne, soudruzi, takhle se politický boj nevede. Bohoušův leitmotiv je nevinná oběť, s tím se nedá nic dělat.
Jenže na druhou stranu mi to jako režisérovi dá obrovský prostor pro psychologické experimenty. Tady se bude mstít oběť oběti, takže žádné obehrané klišé... spíš se bojím, aby to nesklouzlo do bergmanovštiny.
A teď k ději – příběh ještě neskončil, takže zatím nevíme, jak to dopadne, ale nastíním aspoň několik úvodních scén, jen tak pro představu:
- v pralese na Vysočině spí v hlubokém komatu Miloš - bývalý člen elitního komanda nájemných politiků Oranžoví Slepýši, s krycím jménem Bimbo - v objetí mohutného dubu. Přezdívku získal díky fenomenální paměti - pamatuje si každý bonbón, který mu nedali, když byl ještě slůně.
Přiletí sup, usedne Milošovi na ruku a zvědavě ho klovne. V tu ránu je Miloš vzhůru. Chvíli dezorientovaně zírá před sebe, náhle si uvědomí, že není prezident, a hystericky se rozpláče. Po chvíli se ale uklidní a začne se shánět po popelníku. Sup zklamaně odlétá, ale ne daleko.
- Miloš, teď už prezident, přilétá ve vrtulníku na sjezd Bohoušovy Šílené Osmaosmdesátky. Chvíli dělá jako by nic, tváří se přívětivě, samý úsměv a uznalé plácání po ramenou, ale náhle jediným letmým máchnutím šavle roztíná Šílenou Osmaosmdesátku na dvě neméně šílené Čtyřiačtyřicítky. Zdá se, že si toho nikdo ani nevšiml. Všichni se tváří jako by nic a tleskají mu vestoje.
- Bohouš (krycí jméno Innocent Victim) sčítá zisky z právě proběhnuvší volební kampaně a dochází ke koeficientu 0,5… což není mnoho. Bohouš je však spokojený, vidí sklenici poloplnou. V tu chvíli se však v plné síle projeví následky Milošova řezu. Haškova Čtyřiačtyřicítka vidí sklenici, která ještě před čtvrtrokem přetékala voliči, poloprázdnou, a vyzývá Bohouše k odstoupení. Bohouš propadne beznaději, vzápětí se ale vzmuží a zatváří se ublíženě. Tím si vyslouží hlasitou podporu napříč politickým spektrem, a jeho pozice v čele gangu se navzdory logice a zdravému rozumu upevňuje.
- Šílená Osmaosmdesátka tone ve zmatcích. Dělí se na různě velké části, které se následně opět slepují do nepředvídatelných tvarů a vzorů. Počet vyjednávacích týmů kolísá v intervalu 0-2. Popírají se a vzápětí přiznávají schůzky s prezidentem s vysvětlením „to nic neznamená, věř mi“. Novým stranickým pozdravem se stává „odstup“.
Rozkol ovšem zasáhl i konkurenční gang Modrá Stojednička, který upadl do zmatků po brilantní policejní akci, jež po několikaletém pátrání a velkorysém nasazení těžké techniky i personálu usvědčila bosse Petříčka z bigamie*.
- Miloš se na Hradě směje pod fousy a dělá si poznámky k pašijové hře, kterou se chystá režírovat, a v níž má hrát Bohouš hlavní roli. Z časových důvodů se rozhoduje vypustit tu část se vzkříšením, ale Bohouš má jiný názor. Uvidíme…
Tak to je zatím všechno, víc momentálně nemám. Uvidíme, jak se věci vyvinou. Všimněte si jen, že jsem taky trochu popřeházel některé kapitoly ve stylu Tarantina, ale zase ne tak moc, aby to bilo do očí.
Ještě je tu otázka hudby. Temný mstitel potřebuje výrazný hudební motiv. Něco, co přimrazí diváka k židli a dá mu jasně na srozuměnou – tenhle chlapík nese poselství smrti, a adresát už to má dopředu spočítané. Jenže lkaní harmoniky nebo trylkování Panovy flétny mi zase k našemu prezidentovi moc nesedí. Tady by se hodil spíš buben a heligón.
A ještě nemám úplně jasno v tom, komu nakonec Miloš zasadí smrtící úder Pěti Panáků A Puklých Jater, který ho naučil mistr Pall Mall ve své poustevně na Kutné Hoře.
Ale myslím, že i z těch několika náznaků je každému jasné, že to bude velkolepá podívaná.
* O tomto případu detailně pojednává příběh "Mezi dvěma dominami", který se rovněž chystám natočit. Bude to spíš psychoogické drama. Jeho hrdina, vášněmi zmítaný mafiánský boss Petříček, střídavě hledá útěchu v náruči svých milenek TOP Mirka a Udřené Nadi, a nakonec je uštván Ištvanem.
p.s.... ještě pořád nemám diskutérskou licenci, takže mé povznesené mlčení neberte prosím jako výraz nadřazenosti...
