Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co jsme poslouchali v době kamenné: Black Sabbath

2. 06. 2013 8:16:55
V dobách, kdy jsem získával první hořké zkušenosti s alkoholem a snil horké sny o prvních zkušenostech s děvčaty, kraloval na diskotékách, zábavách a odpoledních„čajích*“SSM Paranoid – neuvěřitelně jednoduchá až primitivní skladba s neuvěřitelným energetickým nábojem.

Její splašené tempo dokázalo rozbouřit naši už tak dost bouřlivou hormonální sféru do té míry, že nás zvedla třeba i od rozpitého piva a vtáhla na parket, jemuž se z mě neznámého důvodu říkalo taneční. Tenkrát jsem se jako zarytý odpůrce všeho iracionálního, a tance především, musel hodně přemáhat, nicméně Paranoid mě přemohl vždycky. Byla v něm totiž magie.

Black Sabbath, to byla magie. Magie černá jako půldecka ferneta. A podobně chutnala. Z přítmí, kterým se obestírala, vystupovaly temné zakuklené stíny a zatínaly kostnaté pařáty hluboko do našich kamenných srdcí. Z jejich znepokojivě nízko položených tónů na nás křičeli všichni ti kohouti, co položili hlavu na špalek za temná božstva voodoo.
Ozzyho přeexponované mečení, podivně nakřápnutý zvuk Iommiho kytary, neméně podivně dunivá basa, bicí s duněním taky nezůstávaly pozadu.

V té době jsme zjistili, že s hudbou je to kapánek složitější, a že rock nespočívá v tom, že všichni hrají to samé na různě tlusté struny. Ale neodradilo nás to - naopak, přilepení uchem k chraplavému magneťáku lovili jsme tóny, rify a figury jednotlivých nástrojů a odhalovali další tajemství magické rockové kuchyně. Čenda například zjistil, že se dá použít víc strun současně a hned to zní líp. Já jsem odhalil pár fíglů, jak se motat mezi akordy, aby to neznělo jako let dezorientovaného čmeláka... no, znělo to pak spíš jako čmelák s kompasem. Jenže pořád tomu něco chybělo.

K rocku patří kytara, která prořízne vzduch jako motorová pila... jako když stíhačka křídly páře mraky. Jenže z výrobku firmy Jolana, nesoucího kdoví proč jméno evokující hurikán, takový zvuk ne a ne vyloudit. Pořád si jen ploše zvonila, nemastně, neslaně, ani stopa po nějakém řezání či párání. A tak jsme postavili Karla.

Karel byl booster (tenkrát se tomu tak říkalo, dnes se potkáte spíš s termíny overdrive nebo distortion, podle míry zkreslení) a jeho úkolem bylo zkreslit zvuk kytary a dát mu ten správný rockový říz. Postavili jsme ho ze čtyř germaniových** tranzistorů podle návodu v Amatérském Rádiu a zamontovali do plechové skříně z pošťáckého autíčka, se kterým jsme si ještě celkem nedávno hráli na písku.
Byl to takový symbolický předěl. Postřižiny. Definitivní překročení hranice dětství směrem ven. Staré hračky dostaly nový obsah.

Karel zvuk kytary skutečně zkresloval, i když ne úplně stejně jako jsme to slyšeli z magneťáku. Kromě toho generoval řadu vlastních zvuků, takže bylo co poslouchat i o pauzách, ale to nám nevadilo. Byli jsme unešeni. Tu a tam se jeho lomozem a burácením prodrala zvonkohra Rádia Vatikán, což pro nás bylo dokladem, že Karel je prostě boží.
Teď jsme si konečně mohli troufnout i na Sabaty.

Jenže s jejich muzikou byla jedna velká potíž – její poloha. Když jsme se pokoušeli poctivě opisovat tóny tak jak jsme je slyšeli, tu a tam jsme se ocitli mimo hmatník.
Když se přihodí aut ve fotbale, dá se to vyřešit vhazováním od postranní čáry. U kytary bohužel tahle možnost chybí, a tak jsme museli transponovat... no prostě posunout to všechno o tři pražce vejš. Jenže tím se nějak vytratila magie – člověk by neřekl, co dokážou tři půltóny. Až s odstupem času jsme zjistili příčinu, a taky tajemství podivného Sabbatovského zvuku – měli podladěné kytary.

Tony Iommi utrpěl v práci úraz, který by jinému kytaristovi udělal rázný škrt v kariéře – plech mu amputoval konečky dvou prstů. Iommi byl ale uhněten z něčeho méně poddajného než je těsto, a tak se nevzdal. Tentokrát nespoléhal na magii, ale obrátil se k alchymii, a vyrobil si jakési protézy z plastových lahví. Ale protože i tak bylo pro něj pnutí strun příliš velké a hraní bolestivé, podladil kytaru a tím zvolnil pnutí strun. Basák udělal totéž, a tím vlastně vznikla magie. Tím vznikl ten nakřápnutý zvuk i to temné dunění, a celkově temné ladění jejich hudby. I Ozzy teď musel mečet níž...

Samozřejmě to není celá magie, ta je výsledkem tvůrčí invence muzikantů, z nichž každý platí za výraznou osobnost, a každý z nich přispěl svým dílem k tomu, že Black Sabbath je dnes legendou heavymetalu.
Koneckonců i k té temné lyrice, která se pro ně stala charakteristickou, se dostali náhodou. Když zkoušeli ve studiu poblíž kina, kde se promítaly horory, Iommi se pozastavil nad tím, že lidé jsou ochotní platit za filmy, které je vyděsí k smrti. A tahle nevinná, leč inspirativní poznámka možná změnila hudební scénu do dnešní podoby. To je to pověstné mávnutí motýlích křídel nad Pekingem, které vyústí v hurikán na Floridě.

Sabati pro nás časem vyměkli. Album Sabbath Bloody Sabbath nám připadalo tak nějak uhlazené, akademické. Objevily se tam klávesy, a dokonce – no považte – smyčce, což jsme brali jako zradu sabbatovského ideálu. Klávesy sice hrál můj oblíbenec Rick Wakeman, ale toho jsem měl v jiné škatulce, a tenkrát jsme měli zatraceně jasno v tom, kdo do jaké škatulky patří a kdo ne.

Bylo tam pár skvělých pecek - A National Acrobat hrála skoro každá vesnická kapela, i když většinou v schelingerovské Metro verzi - ale ta syrová, přímočará magie, která nás před dávným rokem tak zasáhla, jako by se z toho začala vytrácet.
Ne že bychom na ně zanevřeli, jen jsme je přestali uctívat jako satanistické mágy. Sestoupili pro nás z pekelného trůnu na příčky běžných rockových žebříčků, kde už ale nebyli na vrcholu, i když k němu nikdy neměli daleko.

Sabati, tak jako každá rocková kapela, která za něco stála, procházeli bouřlivým vývojem plným hádek a rozchodů, obdobími, kdy LSD brali jako doplněk (někdy i náhradu) stravy, hledáním výrazu i zvuku. Svému dunění ale zůstali věrní, jen ho časem přetransformovali do dnešní heavymetalové podoby.
Ale magie jim ještě zůstalo až až i v důchodovém věku - i dnes, když spustí Paranoid, zvednou publikum ze židle tak jako zvedali nás před čtyřiceti lety.

p.s.
Zhruba před rokem jsem začal psát tohle vzpomínání na éru rocku, jak jsme ji prožívali coby čerství držitelé občanek ČSSR, a sliboval jsem, že nezůstanu jen u DEEP PURPLE. Bohužel pak nějak nebyl buďto čas nebo nálada, případně obojí... no tak to zkusím napravit teď. Pevně věřím, že k dalšímu pokračování se dostanu dřív než za rok... a bude to o Led Zeppelin...

* taková nedělní odpolední tancovačka, kde když jste si řekli o čaj, byli jste za totálního magora...

** germaniové tranzistory byly skvělý generátor šumu - ne sice bílého, ale všech možných barev. Používají se ještě dnes do kultovních krabiček pro ortodoxní metalisty, a jejich výrobci si svoje zásoby střeží jako zlatý poklad. Možná že by dnes Karel taky zabodoval...

Na ochutnávku musím dát Black Sabbath - sabati před 43 lety... tak jsme je znali jen z fotek a z rozmazaných nahrávek, o kvalitě téhle nahrávky, nad kterou možná ohrnete nos, jsme si tenkrát mohli jen nechat zdát...

Paranoid věčně živý... na rozdíl od Lenina... sabati loni

A ještě něco "tělo na tělo" - plouživé Changes. Ozzy, tentokrát bez Black Sabbath - jenže dle mého mínění je Ozzy bez sabatů víc sabat než kdy byli sabati bez Ozzyho...



Autor: Bedřich Havlíček | neděle 2.6.2013 8:16 | karma článku: 20.22 | přečteno: 898x

Další články blogera

Bedřich Havlíček

Jsme civilizace na odstřel?

Při čtení rozhovoru s přímým svědkem pažížského masakru, zpěvákem kapely Eagles of Death Metal Jesse Hughesem, mi nebylo nejlépe. Ani ne tak z popisované chladnokrevné brutality vrahů, jako spíš z bezradnosti a odevzdanosti obětí.

26.5.2016 v 18:10 | Karma článku: 35.52 | Přečteno: 1003 | Diskuse

Bedřich Havlíček

Turci konečně dobyli Vídeň

Ve Vídni je dobojováno. Tentokrát ale o výsledku nerozhodl Jan III. Sobieski se svými okřídlenými rytíři, ale korespondenční hlasy, které se slétly kdoví odkud...

23.5.2016 v 18:36 | Karma článku: 47.05 | Přečteno: 7360 | Diskuse

Bedřich Havlíček

Hate Free realismus

Politika občas mívá tendenci zapřáhnout kulturu do svých služeb. Když se jí to podaří, vznikne parodie.

17.5.2016 v 17:58 | Karma článku: 39.96 | Přečteno: 2050 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší a psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 474 | Diskuse

Helena Vlachová

O řeckém jogurtu Čechách

Mohla bych dnes začít jako v pohádce. Byl jednou jeden bílý jogurt a všichni jej měli rádi. Za to, že voněl po smetaně...

21.11.2017 v 6:05 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 794 | Diskuse

Jan Andrle

Predátoři

To mírné mžení se stávalo nepříjemným až nesnesitelným. Nepříjemným snad pro toho, kdo jej vnímal skrze cyklicky stírané přední okno taxíku, ale určitě nesnesitelným pro tu, která na nějaké to tágo čekala.

21.11.2017 v 2:09 | Karma článku: 5.30 | Přečteno: 174 | Diskuse

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 20.15 | Přečteno: 711 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 15.20 | Přečteno: 613 | Diskuse
Počet článků 103 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1768
... sátiletý vývojář už víc než půlstoletí žasnoucí nad tajemstvími vesmíru, nestranný, nemastný, ale politikou zmítaný proti své vůli


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.