Taky nesnášíte lidi, co se při odchodu zastaví ve dveřích a řeknou „...jo, ještě jsem si vzpoměl...“? Já děsně. A vidíte, teď se chovám úplně stejně.
Ale myslím že vzhledem k okolnostem můj mezidveřní šprajc na odchodu jistě pochopíte. Zakázali nám totiž Mirka Dušína.
Když jsem dnes automaticky klikl na tlačítko „Reagovat“, byl jsem vyzván, abych doplnil do profilu své pravé jméno. To jsem neprodleně učinil. Jaké ale bylo moje překvapení, když systém vyjádřil pochybnosti o mé identitě, a to poměrně nevybíravými slovy – ostatně posuďte sami.
Možná vás trochu mate mírná odlišnost mezi zadaným jménem a mým jménem v blogovém profilu, nicméně opravdu jsem vyplnil údaje podle pravdy. Moje jméno v profilu je jen maska - úřední nálepka, kterou mi přidělili v době, kdy jsem se ještě nemohl účinně bránit - a s tím co opravdu jsem má pramálo společného. Ve skutečnosti opravdu jsem Mirek Dušín. Tak to prostě cítím.
Taky podobou se nenechte mýlit, příroda si s námi někdy ošklivě pohraje. Já se například narodil jako usměvavý blonďák v těle sarkasticky se šklebícího bruneta. Takové případy se prostě stávají, je to smutné, ale ještě smutnější je, že jsme kvůli tomu diskriminováni.
Jsem taky člověk, tak proč mě nemohou brát takového jaký jsem?!!!
Nicméně na ústrky jsem zvyklý, a tak jsem se nenechal odradit. Uposlechl jsem výzvy registrační autority a obratem zaslal sken občanského průkazu, kde jsem poctivě a v souladu s instrukcemi začernil všechno, co považuji za citlivé, a to dokonce nad požadovaný rámec.
Od té chvíle se mi nikdo neozval, a můj účet (naditý 29 024 dukáty... teda ne že by mi šlo o prachy, ale...) setrvává v uzavřenosti... tak nevím...
Mirek Dušín prý není v ČR používané jméno. Jak to? Vždyť je to dokonce literární postava, a možná známější než Babička. To nemám například pouštět v tramvaji sednout starší dámy, dokud platným dokladem totožnosti neprokáží, že se u nás opravdu vyskytují?
Mirek Dušín se za ty roky, co nás mladé čtenáře provází na stránkách komixů, stal symbolem slušnosti, férovosti, cti, morálky - podobně jako se třeba Mirek Topolánek stal symbolem gulí.
Učil nás, že obdiv můžeme získat tím, že v životě neřekneme sprosté slovo. Že máme bojovat vždy rovně, čestně a sportovně, a neuchylovat se k podrazům jako ostatní, protože i když prohrajeme, ten pocit, že se tak stalo podle pravidel, je k nezaplacení.
Zákaz Mirka Dušína na mne tvrdě dolehl, a to jak z důvodu vnitřní spřízněnosti, tak zejména kvůli bezohlednosti a necitlivosti, s jakou byl proveden.
Duševní otřes byl natolik silný, že mě inspiroval k napsání jednoaktového mikrodramatu, jehož ukázku uvedu níže. Jmenuje se stejně jako článek, a kompletní hru si můžete objednat na obvyklé adrese, tedy Huyer.Education.EU.com. Věřím že vám poskytne spoustu zábavy za dlouhých zimních večerů a stane se frekventovanou položkou na repertoáru vašeho rodinného divadla.
Ukázka:
Osoby a obsazení:
Jindra Hojer – JiH
Rychlonožka – Ryc
Jarka Metelka – JaM
Červenáček – Čer.
Klubovna Rychlých Šípů, na stole uprostřed místnosti notebook, na jeho monitoru přihlašovací formulář iHlasatele. Po místnosti vzrušeně přechází Jindra Hojer, občas se s výrazem naděje podívá na monitor, vzápětí zklamaně odvrací hlavu.
Do místnosti vstupuje Jarka Metelka.
JaM: vzrušeně
Už jsi to slyšel? Mirka Dušína prý zakázali
JiH: máchne rukou k monitoru
Jsou toho plné noviny. Před chvílí to vyšlo. Strašné...
JaM: nevěřícně kroutí hlavou
Nechápu to. Zakázat Mirka... proč zrovna jeho?!!!
otočí se k JiH s výrazem bezradnosti
JiH:zamyšleně
Nevím, taky to nechápu... asi někomu vadil. Víš kolik má nepřátel...
JaM:zamyslí se, pak začne počítat na prstech
...počkej... Štětináč... Dlouhé Bidlo... Bohouš... kluci ze strakovky...
JiH:
Nemyslím, že by to byl někdo z nich. Tohle vypadá na někoho, kdo má hodně dlouhé prsty
JaM:překvapeně vzhlédne
...počkej, ty myslíš...?
JiH
Ne. Tleskač se včera zabil. Vjel na kole do drátů vysokého napětí.
JaM: se zadostiučiněním
Já mu říkal, ať nejezdí tak nízko... ale kdo tedy?
JiH:nasadí tajuplný výraz
Myslím, že se to brzy dozvíme...
Zvenčí se ozvou spěšné kroky, vchází Rychlonožka
Ryc:
Kucí, už jste to slyšeli? Prej nám zcenzurovali šéfa.
JiH:
Ano, právě to tu probíráme. Je to podlé a zbabělé, zvlášť vůči Mirkovi. Ten se ke všemu stavěl čelem.
Ryc, s pobavením, vzápětí zvážní:
Jo, i k tramvaji... a to se s tím fakticky nedá nic dělat?
JiH: s výrazem beznaděje zavrtí hlavou
Musí prý doložit totožnost... občankou nebo řidičákem...
JaM:vzrušeně vyskočí, oči mu planou rozhořčením
Cože?! Občankou?! Řidičákem?! Kde by je vzal, vždyť je to ještě dí... puber... jinoch!!!
Ryc: zatváří se znechuceně, procedí skrz zuby:
Plantážníci!
Jarka s Jindrou na něj pohlédnou se zjevným nesouhlasem
JaM:
Tak tohle by Mirek nikdy neřekl.
Ryc: zatváří se zahanbeně, pak se omluvným tónem omluví
Já vím, to mi jen tak ujelo. To tím vzrušením, je toho dnes na mě trochu moc.
Zvenčí se ozvou kroky, vchází Červenáček
Čer:
Kluci, nevíte co je s Mirkem? Teď jsem ho potkal, a jako by mě neviděl. Díval se do země a pořád dokolečka si mumlal:“...to je nečestné a nesportovní...“
Ryc, překvapeně:
Ty to ještě nevíš? Mirkovi zrušili účet v iHlasateli...
Čer: vykulí oči
Týjo, fakt? Mirkovi, jo? Jak je to možný?
JiH:
To jeho jméno je prý neobvyklé. Nečeské.
Čer: přemýšlí, pak, protože sem přišel rovnou z angličtiny, ho něco napadlo
A co kdyby se přejmenoval třeba na Soulín, to by nevzali? To přece zní dost česky, ne?
JaM: zamyšleně převaluje slovo na jazyku, pak se zatváří nesouhlasně
Soulín... Soulín... ne, myslím že tohle by Mirek taky nikdy neřekl...
