Když jsem minulý týden zaslechl z úst ukrajinského prezidenta zprávu, že Rusové v počtu cca tisíc mužů podnikli invazi na Ukrajinu, strnul jsem.
Ne proto, že by mě překvapila samotná zpráva - podobných prohlášení jsme v posledním půlroce slyšeli bezpočet. Jenže po nich obvykle následovaly informace o rozstřílených kolonách desítek-stovek obrněnců, že po nich nezůstal ani šroubeček, případně o tom, že dostávají od trestných oddílů pěkně na holou.
Tady ale najednou následovaly zprávy typu "...velení pak své jednotky, bez těžkých zbraní, nechalo ustoupit". To mi připomnělo známé přeskupení do předem připravených pozic, používané všude tam, kde si nejvyšší velení pomalu zvyká na fakt, že bude moci v dohledné době předávat rozkazy ústně.
Pokud dokáže tisíc rusáků otočit úspěšně rozjetou ofenzívu šedesátitisícové armády o sto osmdesát stupňů a zvrátit ji v bezhlavý úprk, měli bychom se začít Ruska opravdu bát.
Je pravda, že počet útočníků byl následně různými veřejnými i mediálními činiteli upravený na 2-4-10-16- a více tisíc, ale víte jak to chodí - vypustíte kachnu, ona obletí svět, a vrátí se vám jako Tyranosaurus Rex.
Každá armáda je tak silná, jak silnou ji vidí protivník. To věděl třeba maršál Rommel. Ten své africké tažení zahájil velkolepou přehlídkou, při které nechal tanky jezdit dokolečka, aby vzbudil dojem, že jich má mnohem víc než ve skutečnosti. Hnal pak se zlomkem sil zmatené Brity až do Egypta, než pochopili, že utíkají hlavně před fantomy.
Ukrajinský prezident možná špatně pochopil ten fígl a místo vlastních sil přifouknul síly protivníka. Výsledek se dostavil vzápětí - průzkumné hlídky povstalců, které se po dobytí Novoazovska vydaly očíhnout terén před dalším postupem, si prý mohly hlavy ukroutit, jak to, že se všude jen válejí poházené zbraně a chvatně opuštěná těžká technika s klíčky v zapalování.
Porošenkovi uvěřila vlastní armáda. Není se co divit, když vidíme, s jakou vážností jsou výroky kyjevských hodnostářů přijímány všude ve světě a jaká je jim přikládána důvěryhodnost. Samo tvrzení je důkazem, a dalších důkazů netřeba.
Nemyslím si ale, že by tady šlo o nepochopení. Spíš mi připadá, že Kyjev už svoji armádu víceméně odepsal. Nejde mu o vyřešení vlastního problému vlastními silami, jde mu o to udělat z něj problém všech. Ostatně tohle taky není nic nového. Bohužel má ale stále větší šanci uspět.
NATO si prošlo malou krizí identity, když mu před čtvrtstoletím zmizel nepřítel, a tak jsou teď generálové štěstím bez sebe, že se zase našel. Konečně se jim vrátí prestiž, konečně je zase důvod sahat hlouběji do rozpočtů, a tak udělají všechno pro to, aby byl co největší.
A obávám se, že to vyhovuje i Putinovi. Ví z vlastní zkušenosti, jak ošidná je válečnická hysterie. Krátkodobě s ní můžete vyburcovat masy, na nějaký čas v nich vzbudit odhodlání čelit hrozbám a strádání, ale pokud se vám nepodaří včas je vehnat do války, přijde vystřízlivění a kocovina. Rozpad socbloku a následný rozklad SSSR je pro něj výstražným mementem.
Putin možná právě dělá západu to, co udělal Regan SSSR, i když trochu jiným způsobem. Chce se ho uzbrojit.
Západ má sice výraznou převahu ve všech směrech, ale má taky zpohodlnělé, zlenivělé obyvatelstvo, které bude jen těžko motivovat k nějakým obětem. Kromě toho se už pár let potácí v krizích všeho druhu, takže pro každou miliardu danou na zbrojení se najde tisíc způsobů, jak ji utratit účelněji.
Naproti tomu Rusko umí mobilizovat. Rusové umějí hladovět, když jde o Matičku Rus a její velikost a slávu. Jejich armáda se sice během Jelcinova demokratického experimentu změnila v jedno velké vrakoviště, ale to je dnes spíš výhoda - musejí ji modernizovat tak jako tak, a tím pádem se celá akce z jejich strany obejde bez nepředpokládaných nákladů a mimořádných obětí...
... a o její velikost se postará protivník...
p.s.
