Bývalí komunisté poroučeli větru a dešti, a byli v tom docela úspěšní. Vítr a déšť si sice dál foukali a pršeli kdy je napadlo, ale demaskovali tím svůj protilidový a reakcionářský postoj, takže hned bylo každému jasné, kdo může za problémy.
Tyhle komunisty nakonec porazili čtyři úhlavní nepřátelé socialismu (jaro, léto, podzim, zima) a poslali je do historie, na kterou se nerado vzpomíná... jenže ne nadlouho. Komunisti tady vždycky byli a vždycky budou. Nemyslím ty, co si tak říkají, a jedním dechem tvrdí, že s bývalou dobou nemají pranic společného a zároveň po ní nostalgicky vzdychají. Ti jsou jen smutným dokladem krátké historické paměti a nepoučitelnosti.
Dnešní komunisti mají dalekosáhlejší cíle.
Komunista je člověk, který nejlépe rozumí řádu vesmíru, a když vesmír na jeho řád kašle a funguje si po svém, komunista si vyhrne rukávy a vesmír přebuduje... tedy pokusí se o to. Zpravidla však zůstane jen u té demoliční fáze přestavby, takže věčným údělem komunisty je probouzet se z tvůrčího vytržení uprostřed trosek. Pak většinou křičí „… kdo to udělal?!!!“.
Komunista ví, že největší překážkou vybudování světlých zítřků je člověk. Lidstvo by mohlo fungovat skvěle, nebýt těch zatracených lidí. Dokud máme tvárnou masu, dá se s ní pracovat. Jak se ale začne drobit do individualit, je s tvárností konec. Najednou jsou tady ryze osobní zájmy, najednou je kolektiv druhořadý, vyšší cíle a vznešené ideály ustupují soukromým přízemním choutkám, lidé utíkají od radostného společného budování do soukromých exilů.
Takže cíl komunisty je jasný - vymítit individualitu na věčné časy.
Staří komunisti to zkoušeli přesvědčováním, co je pro člověka dobré - při tom ale neváhali používat prostředků pro člověka veskrze špatných. Byly tady sice jisté dílčí úspěchy -podařilo se jim vychovat nového člověka, který se řídí zásadou "kdo nekrade, okrádá rodinu", myslí si opak toho co říká, rodiče po použití odkládá do příslušných kontejnerů… vlastně se jim podařilo zredukovat individualitu na cynismus, sobectví a vyčůranost.
Dnešní komunisté zvolili rafinovanější metodu. Když nejde individualita vyhnat násilím a naráz, postupně ji rozmělníme. Pomalu, krůček po krůčku budeme lidstvo - přesněji řečeno jeho problematickou část - zbavovat všeho, co formuje jednotlivce. Odstraníme nevyzpytatelné přirozené vlivy a nahradíme je řízenými sociálními tlaky. Jejich pomocí si pak vytvarujeme lidstvo do té správné formy.
Děje se tak už dlouho a na všech frontách. Zděděná a po tisíciletí vytvářená kultura je nahrazovaná syntetickou multikulturou, pravidla, na kterých vyrostla naše civilizace, jsou odhazována jako směšný a opovrženíhodný přežitek, místo přirozených vazeb nastupuje závislost.
Ale to nestačí - když chcete odstranit individualitu, musíte nutně odstranit sexualitu. Nic neformuje člověka silněji než právě tenhle vrozený mechanismus, který nás motivuje k reprodukci. Nic nedokáže spolehlivěji rozvrátit masu než touha vyniknout a být atraktivní pro potenciální sexuální partnery. Nic nás nedokáže spolehlivěji odvrátit od velkolepých budovatelských cílů a vznešených myšlenek než touha být s někým, s kým je nám dobře a dokážeme si s ním alespoň na pár okamžiků vytvořit vlastní vesmír fungující nezávisle na sociálním inženýrství.
Když chcete odstranit sexualitu, nemusíte odstranit sex - právě naopak. Stačí z něj udělat všední, banální záležitost. Sportovní disciplínu, která je dostupná všem, a nepotřebuje žádné extra hřiště. Prostě si jeden, dva, nebo libovolný počet lidí dělá vzájemně dobře.
Zbavte sex všeho toho romantického balastu kolem něj - tajemna, mystiky, posvátnosti - a nahraďte to technologickými postupy. Odstraňte všechny ty přežité tradice a zbytečné rituály, které se k sexu váží.
Jednoduše řečeno, přeměňte člověka z romantického objevitele a dobyvatele na pragmatického konzumenta. To je nejjistější cesta, jak skoncovat s individualitou. A funguje spolehlivě ve všech oblastech, nejen v sexu.
Vyvraťte všechny ty malé lži, které člověku-jedinci pomáhají obstát ve světě plném protivenství, a nahraďte je svými velkými pravdami, které ho zaženou do bezpečí stáda.
Láska? Ale prosím vás, kdyby opravdu existovala, už by se vyráběla průmyslově. Je to jenom obyčejná chemie, hormony a tak.
Magické splynutí dvou bytostí? I kdepak, jenom mechanické dráždění konečků nervů – jestli chcete, uděláme vám mapu G-bodů, abyste si fakt užili.
Posvátný svazek muže a ženy? K čemu je dobrý nějaký slavnostní, veřejně deklarovaný slib věrnosti až za hrob? Vždyť spolu můžete být jen dokud vás to baví, tak proč se zavazovat?
Posvátnost mateřství? Ale jděte, obyčejná překážka v kariéře. Když už nejde rodičovství odstranit, mělo by se přidělovat vyváženě. Žena nesmí být trestaná za to, že umí rodit.
Rodiče jako mužský a ženský sexuální vzor? Nic takového neexistuje. Osobnost člověka přece po všech stránkách formují sociální tlaky. Může mít za tatínka a maminku třeba stůl a mikrovlnku, a stejně z něj vyroste to, k čemu ho vytvaruje společnost. Podívejte se na Tarzana, toho vychovaly opice, a jakej je z něj borec. Nebo Mauglí…
Ale především musíte odstranit muže a ženu, protože právě z permanentního napětí mezi těmito dvěma živočišnými druhy vzniká většina problémů.
Muž a žena jsou jeden a tentýž produkt, a liší se jen příslušenstvím - když budeme vycházet s této teze, svět se nám náramně zjednoduší. Když zredukujeme všechny odlišnosti mezi mužem a ženou na vnější pohlavní znaky, vyloučíme z našich sociálně-inženýrských rovnic spoustu neznámých. Veškeré vzájemné aktivity mezi pohlavími se omezí na pouhé interakce příslušenství, a lidi přestanou blbnout.
Přestanou se soužit, toužebně vzdychat, rozněžňovat se nad květinkami a motýlky, zírat zasněně na máchovský srpek měsíce vykukující z postříbřené krajky mraků, myslet dnem i nocí na toho druhého, a začnou si užívat. Začnou používat příslušenství podle návodu, který jim připravíte.
Stačí odstranit pohlaví z jejich hlav a nechat jim jen to fyzické, a máte k dispozici tvárné mentální eunuchy.
A právě na tom se dnes intenzivně pracuje.
Paní komisařka Redingová má sice resort bezpohlaví jen jako vedlejšák, ale i tak dokáže vyprodukovat nápady, že bychom dnes a denně žasli, kdybychom si nemuseli šetřit úžas na zítra.
Máme spoustu veledůležitě se tvářících institucí plných veledůležitých a velezapálených aktivistů, kteří vynakládají nadlidské úsilí v boji proti zažitým stereotypům typu „žena je krásná, muž silný“... a často neváhají použít osobní příklad.
Máme politiky, kteří neúnavně hledají jakoukoli, i sebemenší skulinku, jak se nám dostat do postele a udělat tam konečně pořádek podle jejich gusta… my víme nejlíp, jak to máte rádi.
Možná teď kroutíte hlavou - a co mají tihleti gender a podobní bojovníci za rovnost ve všem a všude společného s komunisty?
Právě ten boj za rovnost ve všem je pro komunisty typický.
Všichni jsme stejní, tak musíme mít všeho stejně – to je jejich heslo, které v mnoha obměnách slýcháme dnes a denně.
Taky boj proti stereotypům, tradicím, zvyklostem. Nejlíp se nový svět buduje na troskách starého, a to, jak už jsem zmínil, umějí komunisti zajistit ze všeho nejlíp. Ostatně už i za dnešními genderkomunisty jsou vidět pěkné trosky v mezilidských vztazích - zatím sice spíš ve varovných náznacích, ale ještě neskončili...
Ale hlavně je tu odhodlání přivést lidi ke štěstí třeba proti jejich vůli. Protože jen oni nejlíp vědí, co je to štěstí, a co člověk opravdu chce a potřebuje.
Komunista umí zajistit rovnost jediným způsobem – co přečnívá, usekne - takže když skončí s prací, stojí v čele masy trpaslíků. A s těmi moc šťastnou budoucnost nevybuduje, protože tady zpravidla nejde o ten typ pilných a neúnavných dříčů, jak je známe z pohádek, ale spíš o potměšilé skřety, kteří se naučili přežít, protože se umějí v pravou chvíli přikrčit.
Proto je i dnes opatrnost zcela namístě - kdo ví, kde všude nás dnešní komunisté začnou osekávat, abychom nepřečnívali z jejich normalizovaných škatulek, až se do toho pustí naplno...
- Sofiinu volbu jsem četl před nějakými třiceti lety, pak už jsem k tomu nějak nesebral odvahu, takže je možné, že se mi tam něco plete...
- Hitler a Stalin byli čitelní? Tak jak to že je nikdo (snad s výjimkou Churchila) nepřečetl? Pletete si čitelnost s přečteností...
- Ano, považuji Luxe za výraznou politickou osobnost - byl konzistentní ve svém lidovectví, dovedl černopr... podrazáctví k dokonalosti, dokázal vytěžit maximum i z minimálního mandátu... prostě výrazně mával naší politickou scénou, což z něj v mých očích dělá výraznou politickou osobnost... i když jako z politika mi z něj bylo na blití
- ívle, kdo má pravdu jsem pochopil už dávno - vždycky já... :) ... když srovnáš můj dnešní postoj s tím co jsem prezentoval v předchozích článcích, zjistíš, že nejde o žádný názorový přemet, ale o konzistentnost na tomto blogu spíš ojedinělou...
- ferdo, sorry, ne vždy se shodneme, ale oči si kvůli tom nevyškrabem...
