Možná budete kroutit hlavou, že má ještě někdo potřebu vyjádřit se k něčemu tak neaktuálnímu, jako je volba prezidenta, ale já to prostě dřív nestihl. A navíc to není k volbě samotné, ale k reakcím na ni.Když jsem předminulý týden po čtvrtroce nahlédl do diskusí, překvapila mě na jedné straně studená akademičnost, a v protikladu k ní dětinskost řady příspěvků.
Tak třeba je tu některým blogerům známým tím, že se dívají na současnou EU bez růžových brýlí, vyčítána schizofrenie. Prý tím že nepodporovali Karla, podpořili eurofederalistu Zemana, a tudíž jsou sami eurofederalisté, i když se tváří že ne.
Tahle jednoduchá binární logika mi připomíná dětská léta – takové to nemáš rád Stalina, tak máš rád Hitlera. Nejspíš se diskuse po odsunu původních diskutérů stala eldorádem školáků.
Proto své vysvětlení trochu přizpůsobím jejich mentální úrovni.
… ale dost už, přejdu do normální tóniny. Tedy proč ne Karla a proč ano Milošovi?
Poslední presidentská volba ukázala, jak jsme na tom bídně s osobnostmi. Řekl bych, že polistopadová doba vygenerovala jen čtyři skutečné politické osobnosti: Havla, Klause, Luxe a Zemana. Zůstali nám už jen Klaus a Zeman.
Co jsme letos měli na výběr? Jednoho syna známého otce, jednoho úředníka, který proslul tím že hlídal Strakovku, když tam zrovna nikdo nebyl, pak ještě někoho, už si nevzpomínám, a nakonec ony dva protagonisty, kteří se probojovali do závěrečného duelu.
Jednoduchým porovnáním obou dojdeme k závěru, že se liší snad jen oblíbenou značkou pití… a možná ještě barvou krve - i když jak už jsem kdysi kdesi poznamenal, modrá barva krve zpravidla svědčí o tom, že někde vázne přísun kyslíku.
Oba protivníci jsou sportovně založení. Zeman je neoficiálním mistrem republiky ve skoku na špek, i když někteří komentátoři jeho výkon v Bamberku omylem zařadili do kategorie běh s kufrem... ale prosím vás, co to bylo za kufr? Kufříček.
Kníže je zase fenomenální spáč krátkých tratí.
Jinak jsou oba zhruba stejně staří, oba si tu a tam nevidí do úst, což je u Zemana vnímáno jako zemitá lidovost a u knížete jako aristokratická nonšalance, oba se nijak netají tím, že by chtěli víc EU, a že sotva si vyberou na Hradě svoji světničku, honem si půjdou do Bruselu pro nášup, oba…
… jenže při volbě politika mě zajímají především jeho politické postoje, a tady mám problém.
Zeman je levičák. Socialista tělem i duší, zastánce robustního pečovatelského státu přidělujícího požitky bez ohledu na to, jak se kdo přičiní… tedy přesně to, co nechci.
Naproti tomu Schwarzenberg je … co vlastně? Když lovím v paměti jeho postoje a stanoviska, vybaví se mi vedle prázdných frází a falešných proklamací jen „..co tomu řeknou v Bruselu?“ a „…chrrr… chrrr“. Jinak opravdu nevím. Zásadní na něm je snad jen to, že pokaždé kandiduje v jiném dresu.
Schvarzenberg je taková nájemná vábnička. Hezká tvářička, kterou si najímají obskurní účelová politická uskupení, podobně jako si věhlasné kosmetické firmy najímají krásné modelky, aby jim dělaly face of ..., i když většinou nemají o chemii ani páru.
Když chtěl Bursík prosadit masivní dotace zeleným energiím, najal si knížete a protlačil se do vlády (i když tenkrát mu víc pomohl hysterický ječák Kateřiny J.).
Když Kalousek vycítil, že s lidovci už kariéru neudělá, najal si knížete a protlačil se do vlády.
Těžko spočítat, kolik leváren během své politické kariéry pomohl – snad nevědomky – přikrýt, a tak mi jeho plamenné výkřiky proti korupci a mafiánství znějí velmi, velmi falešně. Stejně falešně mi znělo jeho náhle probuzené vlastenectví, kterým se pokoušel ve finále strhnout nerozhodné – poklonkování Bruselu, a zejména pak Merkelové, je pro něj stejně charakteristické jako to chrr… chrr…
Tuhle notu mu navíc poněkud rozladila nedočkavá německá média, která se nemohla dočkat, až budou mít na Hradě svého oblíbeného vyrovnávače s minulostí.
Řečeno stručně – Karel je pro mě nečitelný. Proklamativně vyznává stejné hodnoty jako já, jenže to, co za ním zůstává, není těm hodnotám ani trochu podobné. Nezajímá mě, jestli umí hymnu, zajímá mě, jak se k jaké věci postaví. A tady vím že nevím. Nevím, s kým zrovna bude v té době kamarádit, kdo si ho pro tu věc osedlá.
Naproti tomu Zeman stojí přesně na opačném konci, jenže je čitelný. Vím co udělá, vím co bude prosazovat, vím za co bude bojovat. Vím, s čím od něj můžu počítat, a můžu se podle toho zařídit
Američani za války říkali něco v tom smyslu, že je lepší mít divizi wehrmachtu proti sobě, než rotu frantíků za zády. A v tom to je.
Vždycky je lepší čitelný protivník než nečitelný spojenec.
... zdroj: diskuse u článku Otevřený článek pro diskutéra Martina Víta
