Za komančů bylo líp & basta...
Reálný socialismus, který dnes nazýváme za komančů, znám poměrně dobře, prožil jsem v něm přes třicet let. Je to sice jen malý úsek života, ale většina lidí ho považuje za zásadní. Je to doba, kdy se pořád něco děje, kdy aktivita válcuje pasivitu, a kdy pro samé zážitky není čas na vzpomínky. Od téhle hranice se to najednou začne obracet.
Když se dnes dívám na tu dobu s odstupem, musím ocenit, s jakou pozorností tenkrát režim přistupoval k člověku, jak pečlivě řídil všechny jeho kroky a jak důsledně jeho neviditelné prsty pošťuchovaly každou lidskou figurku po šachovnici života od kolébky až do hrobu. Podívejme se na jednotlivé etapy.
Dětství
Už když jsem se narodil, předvolali si mě soudruzi i s ostatními narozenci na takzvané Vítání občánků. Byla to jedinečná příležitost některé z nich poznat osobně, a poslední příležitost říct jim naplno, co si o nich myslíme. Pokud si vzpomínám, všichni jsme ji tenkrát využili, akorát oportunista Vlastík dělal že spí. Taky to dotáhl až na okres.
Jinak bylo dětství bezproblémové, Strana se nám nijak nemíchala do našich her, a my jsme se jí zase nijak nemíchali do cesty k zářným zítřkům. Snad jen ve školce a ve škole se naše cesty tu a tam zkřížily, když jsme se postupně dozvídali, proč si dnes můžeme hrát, zatímco umounění štrajchpudlíci na západ od nás se od slunka do slunka lopotí, aby si vydělali na suchou skývu, a komu za to máme být vděční.
Puberta
Puberta byla asi jediné období v životě, se kterým nám Strana moc nepomohla. Člověk se musel s tím bubláním a bouřlivými chemickými reakcemi uvnitř vypořádat sám, a měl k tomu jen minimum informací, takže když se poprvé probudil s mokrými trenýrkami, málem s tím běžel k doktorovi. Nebýt informovanějších spolužáků, tak nevím nevím…
Na druhou stranu to byl čas úžasných dobrodružství a fantastických objevů, o něž jsou dnešní mladí ošizeni. Je to úplně jiné poznávat anatomické odlišnosti druhého pohlaví pod tisem v parku nebo v přítmí boční lodi chrámu Páně než u tabule.
A za tohle jsem Straně vděčný.
Mládí
To byl čas vnitřních exilů. V učňácích a na školách jsme se učili socialisticky žít, po večerech a o víkendech jsme se učili kapitalisticky si užívat – tedy podle naší omezené představy kapitalistického užívání reprezentované úslovím sex, chlast a drogy… a většinou zredukované jen na ten chlast.
My co jsme měli ještě bigbít, jsme si mohli navíc užívat falešného pozlátka rockových hvězd – jenom jsme si museli dávat bacha a moc to nerozjíždět, protože tu a tam se na akcích objevovaly hloučky vážně se tvářících soudruhů a soudružek, kteří se nepřišli bavit ale posuzovat.
I za tohle jsem Straně vděčný.
Vojna
Vojna z nás měla udělat chlapy. Co se pod pojmem chlap skrývá jsme se ale nedozvěděli. Armáda používala metodu „odevzdejte mozek u výkonného praporčíka, už ho nebudete potřebovat“, a tak se pod tím mohlo skrývat podstatě cokoli.
Naše armáda byla mírová. To věděl každý, učili jsme se to už ve škole, byly toho plné noviny a skoro denně to zaznívalo z tribun, ale až na vojně konečně člověk poznal, jak to bylo myšleno.
Naučili jsme se tady tisíc způsobů, jak milovat svoji vlast, dělnické hnutí, bratrské národy a zejména Sovětský Svaz, záštitu míru a socialismu… ale ani jediný způsob, jak porazit nepřítele.
Ale naučili jsme se tady i spoustu užitečných věcí pro život – vyladit Svobodnou Evropu téměř bez rušiček, zašívat se, dělat blbé, maskovat nečinnost předstíráním činnosti…
I tady je samozřejmě vděčnost Straně zcela namístě.
Dospělost
Lidé tenkrát většinou dospívali rychle. Většina mých vrstevníků měla vlastní rodinu do pětadvaceti, někteří to stihli v osmnácti. Často to bylo z toho důvodu, že dvě děti vás pošouply v pořadníku na byt o pěkných pár let dopředu, a tak byla větší šance se ho do třicítky dočkat. I ta nejodměřenější sociální pracovnice musela uznat, že 2+1 obsazený podle tehdejšího běžného modelu staří v ložnici, mladí s dětmi v obýváku není optimálním prostředím pro výchovu socialistického člověka, a pokud staří ještě nejsou dost staří na odsun do domova důchodců, bude třeba s tím něco do pěti let udělat.
Kariéra tenkrát byla víceméně lineární a definitivně nalinkovaná už ve škole, takže jste věděli, co bude za deset let, a mohli jste bez problémů plánovat - v osmadvaceti první dovolená v Jugoslávii, pak auto, a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty.
Takže pokud vám vyhovovala vegetativní forma žití, mohli jste být Straně vděční i za tohle.
Stáří
Stáří bylo tenkrát stejně obtížné, protivné, plné odříkání a strastí jako dnes. Důchodci se ale nemuseli lopotit s přetíženými vozíky v tesku a hledat místa na přeplněných parkovištích jako dnes. Místo toho jen tak nalehko, se síťovkou v kapse, trávili čas debatami s kolegy ve frontách, sdělovali si, ve které sámošce zrovna mají ty dobré a levné masové konzervy s obrázkem pejska, a měli tisíce dalších způsobů, jak trávit čas bez toho, že by je někdo vozil na nějaké prodejní akce na hraně zákona.
Stáří ale mělo tenkrát proti dnešku jednu obrovskou výhodu – bylo daleko kratší. Díky Straně a její celoživotní péči o člověka se tenkrát umíralo průměrně ve dvaašedesáti, a tak se člověk stářím dlouho netrápil. Navíc díky tomu bez problémů fungoval průběžný penzijní systém.
I za tohle jsme mohli být Straně vděční
Oprava: | |
---|---|
Bedřich HavlíčekBedřich
Jsme civilizace na odstřel?
Při čtení rozhovoru s přímým svědkem pažížského masakru, zpěvákem kapely Eagles of Death Metal Jesse Hughesem, mi nebylo nejlépe. Ani ne tak z popisované chladnokrevné brutality vrahů, jako spíš z bezradnosti a odevzdanosti obětí.
Bedřich HavlíčekBedřich
Turci konečně dobyli Vídeň
Ve Vídni je dobojováno. Tentokrát ale o výsledku nerozhodl Jan III. Sobieski se svými okřídlenými rytíři, ale korespondenční hlasy, které se slétly kdoví odkud...
Bedřich HavlíčekBedřich
Hate Free realismus
Politika občas mívá tendenci zapřáhnout kulturu do svých služeb. Když se jí to podaří, vznikne parodie.
Bedřich HavlíčekBedřich
Proč zrovna my jsme Rudí?!
Svět je stále barevnější - regály v hypermarketech hýří barvami jako jarní louka, po ulicích metropolí skotačí duhové průvody, politici maskují svoji ideovou šeď barevnými šálami.Barevné opojení se nevyhnulo ani revolucím.
Bedřich HavlíčekBedřich
Za světlými zítřky v politicky korektní košili
Když modul Philae dosedl na povrch komety 67P (jméno neuvedu, abych nebyl za rusofila), zažíval doktor Matt Taylor svoji hvězdnou hodinku. Bohužel si vzal špatnou košili, a tak se jeho vědecký a profesní triumf málem změnil v sešup a pád.
Bedřich HavlíčekBedřich
Co mi fakt vadí na Nezbedných Koťátkách
Poslední dobou seriozní zpravodajství moc nesleduji, ale mediální vlna, kterou způsobily výroky našeho prezidenta na adresu nejpopulárnější světové kapely, prostě nešla přehlédnout.
Bedřich HavlíčekBedřich
Máme vůbec rozvědku? ... asi jo.
Samozřejmě že máme, tady se musím prezidenta Zemana zastat. A ne jednu. Horší je to ale s důkazy o přítomnosti ruské armády na Ukrajině.
Bedřich HavlíčekBedřich
"1000" aneb Putin u Teplých Bran
Když jsem minulý týden zaslechl z úst ukrajinského prezidenta zprávu, že Rusové v počtu cca tisíc mužů podnikli invazi na Ukrajinu, strnul jsem.
Bedřich HavlíčekBedřich
Co jsme poslouchali v době kamenné: LED ZEPPELIN
Jak se dělá olověná vzducholoď? To se vezme hodný kus rokenrolu, menší kousek blues, něco málo ostrovního folku, a všechno se to důkladně promíchá a lehce přichutí orientálním kořením – ale fakt lehýnce, orient má tendenci přebíjet ostatní chutě a vůně. A pak se to za stálého míchání nechá zvolna metalizovat.
Bedřich HavlíčekBedřich
GILL MILLoš
Pomsta je pokrm, který je nejlépe podávat za studena, říká staré klingonské přísloví. A protože má náš současný prezident ke klingonům blízko, samozřejmě se jím řídí.
Bedřich HavlíčekBedřich
Meteorologové hlásí: V kauze Nagyová čekáme mlhu
Tak jsem si v minulém článku sám naběhl na wydle. Člověk si říká – to se mi nemůže stát, aby mě semlela mediální masáž, proti propagandě jsem přece přirozeně imunní... a bác ho. Ony si ty bulvární titulky umějí najít cestičku i do trénovaných hlav.
Bedřich HavlíčekBedřich
Meteorologové hlásí: Nečas skončil
„ Lomikare Lomikare, do roka ha do dne, hin sa hukáže!“, pravil známý chodský rebel, když mu nasazovali oprátku. A opravdu, rok se s rokem sešel, a Lomikar šel pod drn.
Bedřich HavlíčekBedřich
Co jsme poslouchali v době kamenné: Black Sabbath
V dobách, kdy jsem získával první hořké zkušenosti s alkoholem a snil horké sny o prvních zkušenostech s děvčaty, kraloval na diskotékách, zábavách a odpoledních„čajích*“SSM Paranoid – neuvěřitelně jednoduchá až primitivní skladba s neuvěřitelným energetickým nábojem.
Bedřich HavlíčekBedřich
Poručíme penisu vagíně
Bývalí komunisté poroučeli větru a dešti, a byli v tom docela úspěšní. Vítr a déšť si sice dál foukali a pršeli kdy je napadlo, ale demaskovali tím svůj protilidový a reakcionářský postoj, takže hned bylo každému jasné, kdo může za problémy.
Bedřich HavlíčekBedřich
Proč jsem volil Zemana
Možná budete kroutit hlavou, že má ještě někdo potřebu vyjádřit se k něčemu tak neaktuálnímu, jako je volba prezidenta, ale já to prostě dřív nestihl. A navíc to není k volbě samotné, ale k reakcím na ni.Když jsem předminulý týden po čtvrtroce nahlédl do diskusí, překvapila mě na jedné straně studená akademičnost, a v protikladu k ní dětinskost řady příspěvků.
Bedřich HavlíčekBedřich
Evropa se bouří, chce zamést s daňovými ráji
Obvykle si titulky nevypůjčuji, ale tentokrát jsem nemohl odolat. Titulek ze spřáteleného bulváru (LN), a zejména jeho příkrý rozpor s obsahem článku, mi tolik připomněl mládí...
Bedřich HavlíčekBedřich
Přes hardcore k světlým zítřkům?
Milouš Zeman vyvěsil na svém dočasném* sídle modrý ubrus s vyznačenými místy pro skleničky k slavnostnímu přípitku. No co, je to jeho sídlo,ne? Ať si tam věší co chce...
Bedřich HavlíčekBedřich
Tak nám zakázali Mirka aneb Příběh Dušínový...
Taky nesnášíte lidi, co se při odchodu zastaví ve dveřích a řeknou „...jo, ještě jsem si vzpoměl...“? Já děsně. A vidíte, teď se chovám úplně stejně.
Bedřich HavlíčekBedřich
Nickobraní, aneb Sbohem a dík za všechny ty banány...
Podle zeměplošských učenců je banán jakýmsi druhem ryby, který se přizůsobil životu na stromě. My banánologové víme, že tomu tak není. Banán neroste, ale vzniká, a to velmi specifickým způsobem - přeletem přes nos.
Bedřich HavlíčekBedřich
Švýcarsko se připravuje na krach EU
Tak jako mají někteří živočichové schopnost předvídat požár nebo zemětřesení nebo jinou živelnou katastrofu, tak mají malé neutrální státečky schopnost předvídat katastrofy společenské.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1780x