Průseriozní Petříček

Když někdy v 18.století stavěl Prokop Diviš svůj první bleskosvod, dělal to, aby ochránil lidi před nečasem. Dnes, o čtvrttisíciletí později, někdo zkonstruoval Nečase, aby ochránil Kalouska a ostatní kmocháčky před lidmi.

Petr Nečas má zvláštní dar – umí na sebe stáhnout průse...švihy ze širokého okolí. Umí se do věci vložit v tu nejnevhodnější dobu a tím nejhorším možným způsobem, a stáhnout na sebe pozornost toho nejméně žádoucího typu.

Je jako vymydlený chlapeček v námořnickém oblečku, který zůstal stát před rozbitým oknem s kamenem v ruce a diví se, proč se všichni dívají na něj, zatímco grázlíci, kteří to rozbili, se dávno rozutekli a teď zpoza rohu pobaveně sledují co bude.

Když se Kalousek potil před kamerami a snažil se vypadat co nejkorektněji a svoji obvyklou aroganci maskoval křesťanskou pokorou, Nečas sebevědomě vyhlašoval, že si nenechá diktovat složení vlády od nějakých plukovníků. V tu ránu na sebe přitáhl veškerou pozornost, a Kalousek viditelně pookřál.

To ale ještě nic nebylo. Teprve odvoláním ministra spravedlnosti Pospíšila ukázal Nečas, jaký je chlapík. Provedl to v tu nejlepší možnou chvíli a tím nejlepším možným způsobem... pro Kalouska, Parkanovou a ostatní velké kluky – ti jsou teď vícemeně mimo hru a jen málokdo si na ně ještě vzpomene.

Nečas může vysvětlovat jak chce, že za Pospíšilovým odvoláním je jen jeho manažerské selhání, ale nikdo mu neuvěří, byť by to byla tisíckrát pravda. Odvolat ministra v době, kdy jeho podřízení začínají rozplétat kauzu za kauzou a veřejnost to vnímá tak, že spravedlnost konečně začíná fungovat, je nebetyčná pitomost. A odvolat ho tím způsobem, že se to málem dozví cestou do práce prostřednictvím ČTK, to už je na Darwinovu cenu.

V politice není důležité, jak se věci mají, ale jak se zdají, a tak je teď Nečas všeobecně vnímán jako ten, který zametá. A to není pro politika dobrá vizitka, a pro stranu, kterou vede, dobré doporučení.

Nečas se možná jako ten chlapeček zoufale snaží dostat se mezi velké kluky, které tak obdivuje. Jenže nezná pravidla velkých kluků, hlavně zásadu č.I: od průseru se utíká.
On místo toho kráčí každému průseru vstříc a všecno bere na sebe v naději, že se dočká uznalého páni, to je ale pašák. Jenže pro velké kluky bude pořád jen andílek, tečka... , dobrý jenom na to, aby se na něj všechno hodilo, když jde do tuhého. Ostatně dali mu už najevo, jak si u nich stojí, Kalouskův maskot kníže se okamžitě dal slyšet, že Nečas zlikvidoval naději na nezávislé státní zastupitelství – které bylo ještě předevčírem podle TOPky personifikací samotného Satana.

Nečas spíš ale nezvládl tlaky, kterým je každý politik vystaven. Jeho manažerským vrcholem  bylo ministerstvo práce a sociálních věcí v idylických předkrizových dnech. Na premiérském postu musí čelit tlakům mnohonásobně větším a z více stran, a na to nestačí. Vždyť jen tlak shora, od EU, dokázal položit daleko silnější. I Radičová na Slovensku radši shodila vlastní vládu a zradila vlastní voliče, než aby se vzepřela unijnímu vydírání, a ta je proti Nečasovi kus chlapa.

Nečas už na nějakou další politickou kariéru nemůže pomyslet ani pod vlivem něčeho ilegálního. Asi už je mu všechno jedno, a to co dělá, dělá jenom proto, aby mu všichni dali pokoj a měl aspoň čtvrthodinku klidu. Možná se spíš těší, kdy konečně tahle vláda padne a on bude mít konečně pokoj. O budoucnost má jistě postaráno, Angela ani Emanuel mu snad nezapomenou, jak iniciativně nechal schválit ESM, a najdou mu nějaké tiché úřednické místečko v Bruselu či jinde. A když ne, úředník s premiérskou minulostí se vždycky nějak protluče. Však už se nadřel dost, a zanechal po sobě nesmazatelnou stopu.

S tím nelze nesouhlasit. Nečas vejde do historie (aspoň té krátkodobé) jako hrobník ODS. Svými výroky a činy už dávno nezatlouká jen hřebíky do její rakve, spíš je slyšet dunění hlíny na jejím víku.

Jako Divišova povětrnostní mažina stahuje do sebe všechnu energii přícházejících bouřek a uzemňuje ji přes ODS. Všechny průšvihy koaličních partnerů zaplatí Nečasova rodná strana, a to má ještě co platit i sama za sebe. Malý hodný Petřík má spoustu velkých brášků-grázlíků, kteří si můžou s těmi ostatními směle podat ruce.

Ať tak či tak, Nečasova kariéra je důkazem toho, že i malý člověk dokáže obrovské věci s nedozírnými následky, když na to jde z toho špatného konce.