Lomy a reflexy - fotoplk

... na Starém Bělidle bylo lautr h... prostě venku pršelo, a fotit hromádky rozbředlého sněhu není nic pro mě, zvlášť když je to spojeno s vytrvalým kapáním za krk a dotěrným větrem.

A protože v mém dosahu jediné, co se nechalo bez protestů fotit, byl monitor a zapomenutá sklenka snad ještě od silvestra, řekl jsem si, že to zkusím s nimi.

Sklo je mimořádně fotogenické. Chce to ale - ostatně jako u každého modelu - využít jeho charakterisické vlastnosti, vyhmátnout tu pravou tvář objektu a vzít ji z úhlu, ze kterého jí to nejvíc sluší.
U skla, stejně jako u všeho průhledného, jsou charakteristické vlastnosti odraz a lom. Proto, chceme li, aby mu to slušelo, musíme zajistit, aby bylo co lámat a odrážet. Důležité je hlavně pozadí a protisvětlo. Svítit na sklo zepředu nebo rozptýleným světlem je nejlepší způsob, jak ukázat, nakolik je opravdu průhledné - někdy se vám taky podaří udělat originální autoportrét, většinou se ale sklo, pokud nemá co lámat a odrážet, tváří znuděně.
Protože nejsem nijak převybavený osvětlovací technikou ani objekty, z nichž by bylo možné naaranžovat působivé pozadí, napadlo mě využít monitor. A tak jsem spustil Power Point a začal skládat scény ze čtverečků, koleček a jinýchbarevných nesmyslů, kterých je v počítači habaděj...
Obrázky se i při velké míře shovívavosti dají vesměs nazvat astraktními, proto se často zdržím komentářů...

...
...
...
...
...
...
....
...
...

.